17. dubna 2024 Aktuality

Pracuji s mimořádnými kolegyněmi a kolegy, kteří jsou silnými individualitami a přitom skvěle spolupracují v týmu, říká zakladatel Domácího hospice Antonínek Radek Nohál

Letos je tomu pět let, co pomocnou ruku zpravidla těžce nemocným lidem i jejich rodinám poskytuje Domácí hospic Antonínek (DHA). Tím, kdo Domácí hospic Antonínek budoval od píky, sháněl personál, sestry, lékaře, duchovní a kompletoval jej do současné podoby, byl Radek Nohál, jenž této společné službě Charity Uherské Hradiště a Charity Uherský Brod šéfuje doposud…

Pět let je v životě lidském relativně dlouhý čas, jinak ale počítá roky dospělý, jinak dítě a diametrálně odlišně klient Domácího hospice Antonínek. Jak hodnotí ve svém vlastním životě oněch uplynulých pět let vedoucí, zakladatel a budovatel Domácího hospice Antonínek Radek Nohál?

Před pěti lety jsme navazovali na práci našich kolegyní z Domácí zdravotní péče Charity Uherské Hradiště a Charity Uherský Brod, které více než 20 let v rámci své odbornosti pečovaly v domácnostech nemocných také o mnoho lidí v závěru života. Obě vrchní sestry, paní Lenka Malušová a paní Martina Marečková, jsou našimi nejbližšími kolegyněmi v terénních službách dodnes. Začátky by se neobešly ani bez podpory vedení Charity Uherské Hradiště a Charity Uherský Brod, které si od zavedení mobilní specializované paliativní péče (MSPP) pod jménem Domácí hospic Antonínek slibovaly rozšíření možností dosavadní péče o nemocné v závěru života. Kromě všech logisticko-technických záležitostí (registrací, smluv, technických záležitostí, prostor, financování, logistiky, atd.) bylo  nejtěžším úkolem najít pravé ty lidi, kteří nabídli svou odbornost, vnímavost a lidský přístup, společné službě – spolupráci v multidisciplinárním týmu poskytujícím domácí hospicovou péči. Spojovalo a stále je spojuje společný cíl – umožnit nemocným v závěru života, kteří trpí těžkými příznaky svého onemocnění setrvat se svými blízkými ve vlastním domácím prostředí.      

V jaké sestavě tým DHA fungují dnes a jakou má strukturu? Kolik lékařů, zdravotních sester a jaké další profese jsou součástí DHA?

Domácí hospic Antonínek tvoří multidisciplinární tým složený z lékařů – specialistů, zdravotní sester, sociálního pracovníka, duchovních, psychoterapeutky, spolupracujeme také velice úzce s našimi kolegyněmi z Terénní odlehčovací služby či Domácí pečovatelské služby. V čele týmu lékařů stojí garant paliativní péče MUDr. Jaroslav Minařík, zdravotní sestry v pozici vrchní sestry vede Renata Jančářová-Šramhauserová. Jsme malý, ale houževnatý tým složený z několika výše uvedených profesí, dohromady je nás kolem 20.  

Vaši lidé jsou pracovníky terénní služby, péči svým klientům tedy poskytují v jejich domácím prostředí, kolik aut máte k dispozici a jak daleko za svými klienty lidé z DHA vyjíždějí?

Jezdíme do všech obcí okresu Uherské Hradiště a momentálně disponujeme pěti služebními vozy, v blízké budoucnosti by měly další dva na čistě elektrický pohon přibýt.

Péče DHA je dostupná v celém regionu Uherské Hradiště i Uherský Brod 7 dnů v týdnu, 24 hodin denně. O kolik klientů jste se za těch uplynulých 60 měsíců postarali a nakolik si obyvatelé Uherskohradišťska a Uherskobrodska na vaši službu zvykli a využívají ji dnes?

Za dobu poskytování naší služby jsme se v naší péči potkali s více než 500-sty rodinami. To, že si rodiny předávají informace o možnostech naší služby již mezi sebou, na bázi komunit, je pro nás nejlepší vizitkou. Ona totiž osobní prožitá zkušenost předaná někým, kdo naši pomoc a podporu doporučil, vydá za mnohé letáčky a plakáty na lesklých papírech, kterými jsme každý den zahlceni, a které již někdy bývají i mimo naší rozlišovací schopnost.

Co je nejnáročnějšího pro tým DHA při jeho každodenní práci?

To asi pociťuje každý člen našeho týmu individuálně. A našlo by se tedy více odpovědí, ale často jde o těžkou emocionální zátěž spojenou s trápením, jemuž jsou vystaveni ti, kterým jsme ku pomoci, tj. nemocní a jejich rodiny, které v domácím prostředí pečují o nevyléčitelně nemocného s těžkými příznaky, jakými mohou být bolest, dušnost, zvracení a nevolnost, krvácení, křeče či neklid. V našem týmu slouží mnoho lidí, kteří mají osobní silnou zkušenost s péčí v domácím prostředí.

Jakými vlastnostmi by měli být vybaveni lidé, kteří se chtějí hospicové péči věnovat a v jakém případě by práci v této službě raději ani neměli zkoušet?

Kromě odborných předpokladů a schopnosti rychlé adaptability na nová prostředí a rozhodování v krizových situacích, (protože v domácnostech nemocných si musíme poradit s mnoha výzvami bez zázemí lůžkového zdravotnického zařízení), jde o něco co, by se dalo nazvat  synkatabází – skloněním se k potřebám každého člověka, se kterým se v naší službě potkáváme. Služba bližním s velkým trápením. A tuto, z mého hlediska, klíčovou vlastnost, nelze obvykle získat ani systematickým vzdělá(vá)ním ani nějakým drilem. Mám radost, že v našem malém týmu se nám podařilo najít ty správné lidi, kteří touto schopností oplývají.

Ve znamení hesla „Dobrý skutek je víc než dobrá rada“ se  v sobotu 20. dubna v Dolním Němčí uskuteční pátý ročník Běhu a chůze pro Domácí hospic Antonínek. Výtěžek akce bude použitý na provozní náklady hospice. Jak tuto akci vy osobně vnímáte a nakolik se jejich podpora promítá do psychiky pracovníků DHA?

Jsme velmi vděčni, že „Během a chůzí pro Domácí hospic Antonínek“ je již zavedenou jarní akcí, kdy se může kdokoliv vydat jarní krajinou ve svém tempu, zároveň podpořit naši činnost a třeba se i dozvědět, co je u nás nového. Celá akce by nebyla možná bez mimořádného nasazení Misijního klubka v Dolním Němčí, pod vedením paní Martiny Smetanové a vstřícnosti obce Dolní Němčí. Pro nás jde vždy o mimořádnou vzpruhu, kdy si uvědomíme, kolik dobrých lidí je ochotno věnovat svůj čas a um a zorganizovat takovou pěknou akci pro naši podporu.    

Jak vaši práci vnímá vaše rodina, manželka a děti?

Děti by uvítaly, kdybych do práce nechodil vůbec a raději objevoval svět a hrál si s nimi pořád doma! A má manželka, která prošla vzděláváním v mnoha oborech a je mj. i vystudovanou sociální pracovnicí, je tolerantní i k nestandardním situacím, které naše služba, v režimu dostupnosti 24 hodin denně/ 7 dní v týdnu/365 dní v roce, čas od času, přináší. 

Co vás na vaší práci nejvíc baví a naplňuje?

Pracuji v týmu s naprosto mimořádnými kolegyněmi a kolegy, kteří jsou silnými individualitami a přitom skvěle spolupracují v týmu, to je jedna z velikých radostí! A naplnění přináší také setkávání se s rodinami, které se rozhodnou o své těžce nemocné milované pečovat v závěru jejich života doma. Před každým, kdo se pro takovou péči s naším odborným zázemím a praktickou pomocí doma rozhodne, hluboce smekám! Takové rozhodnutí není vůbec jednoduché a je hodno obdivu. 

Jaký je podle vás největší přínos hospiců pro společnost?

Hospicová péče, už historicky, měla být vždy alternativou k zavedeným modelům institucionální péče. Neznamená to, že by se snad nad ně měla nějak vyvyšovat, protože v současném systému péče v České republice mají své pevné a neoddiskutovatelné místo jak paliativní týmy a paliativní oddělení/lůžka nemocnic, tak lůžkové hospice, tak hospice domácí/mobilní. Hlavní přínos vnímám z naší dennodenní praxe především v tom, že máme mnohem větší prostor naslouchat potřebám nemocných a jejich rodin a snažíme se je naplňovat. To je v institucionálních systémech péče o nemocné mnohem složitější z nejrůznějších důvodů. A na společnosti samé bude i v budoucnu záležet, zda toto bude vnímat jako důležitou hodnotu a hospicovou péči s jejím důrazem na všechny složky života člověka v jeho závěru bude podporovat.  

Kam si myslíte, že hospicová péče do budoucna směřuje a jaké největší výzvy bude nutné v jejím vývoji zvládnout?

Hospicová a paliativní péče již dnes zaznamenává velký rozvoj, jak v odborné rovině, tak v celospolečenské diskusi. Já už jsem v této oblasti trochu pamětníkem, takže ten posun během posledních 15 let opravdu silně vnímám. Souvisí to i s předchozí otázkou a odpovědí. Pokud společnost bude mít zájem a možná i odvahu podporovat tento specifický typ péče, bude se rozvíjet. Pokud ne, bude postupně scházet na úbytě. Většina hospicových služeb se např. neobejde bez cílené finanční podpory ze strany individuálních či firemních dárců. Ale ta hlavní otázka asi bude, zda se společnost jako soubor jedinců bude chtít osobně podílet na péči o nemocné v závěru života nebo bude spíše chtít tuto těžkou a často vysilující, ale také obohacující a objevnou sféru života  vytěsnit.

Co byste popřál Domácímu hospici Antonínek do dalších pěti let a co byste v souvislosti s pětiletým výročím vzkázal svým spolupracovníkům?

Domácímu hospici Antonínek bych popřál, aby i nadále dobře sloužil nemocným v závěru života a jejich rodinám. A svým kolegyním a kolegům bych popřál stálou lidskost, kterou v mnoha náročných profesních situacích přinášejí do domovů umírajících.

Vizitka Radka Nohála:

Bydlí v Ostrožské Lhotě, je mu 43 let, má 3 děti (5 a 3 roky a třetímu je několik dnů), navštěvoval několik vysokých škol různých zaměření, zásadní pro jeho současnou praxi byl obor Sociální a charitativní práce na UHK. Působil v různých pozicích, stěžejní profesní zkušenost byla v Nadačním fondu a Sdružení Klíček v pozici koordinátora projektů, osobního asistenta a sociálního pracovníka.