Sedmasedmdesátiletý Antonín Ježek z Dolního Němčí od října do listopadu ležel kvůli legionelle v umělém spánku na ARO uherskohradišťské nemocnice. Přesto v sobotu absolvoval v Dolním Němčí tři a půl kilometru dlouhou trať charitativní akce s názvem Během a chůzí pro Domácí hospic Antonínek.
„Běh se letos uskutečnil potřetí a padly hned dva rekordy. Oproti loňským sedmdesáti účastníkům se letos na start postavilo 158 dobrých lidí. Ti na Domácí hospic věnovali 20 490 korun, což byl další rekord. Při pohledu na oblohu ráno, kdy z ní valily proudy deště, jsme přitom vůbec nevěděli, jestli vše nezrušit. Odpoledne se ale nakonec vyčasilo a dokonce na nás vysvitlo i sluníčko,“ uvedla jedna z vedoucích Misijního klubka v Dolním Němčí Martina Smetanová. Právě členové a rodinní příslušníci Misijního klubka měli nad celou akcí hlavní záštitu.
„Jsem šťastný, že jsem se po těžké nemoci, kdy mně šlo doslova o život, mohl dnešní akce zúčastnit. Po návratu z nemocnice jsem měl o patnáct kilo méně a učil jsem se znovu chodit. Zmizely svaly a byl jsem totálně zesláblý. Už se mně ale podařilo dvanáct kilogramů nabrat zpátky. Každý den s manželkou chodíme a trénujeme,“ svěřil se Antonín Ježek z Dolního Němčí. „Když byl manžel v nemocnici, jezdila jsem se modlit za jeho uzdravení do kaple na Antonínku. Kdybychom se někdy dostali s manželem do situace, že budeme potřebovat hospicovou péči, tak bychom chtěli využít právě služby Domácího hospice Antonínek, proto jsme ho dnes přišli podpořit,“ uvedla za oba manžele třiasedmdesátiletá Božena Ježková z Dolního Němčí.
Další lidé přijeli z Buchlovic, Tupes, Starého Města, Uherského Hradiště, Kunovic, Hluku, Ostrožské Lhoty i Březové. Zatímco nejmladší Tomášek měl teprve dva týdny a vezl se v kočárku, nejstarší účastnicí byla čtyřiaosmdesátiletá Ludmila Ježková. Pro všechny byly v cíli připravené nápoje i sladká odměna. Dvě stovky perníčků napekly maminky dětí z Misijního klubka a krásně je nazdobila Ludmila Ježková.
„Domácí hospic Antonínek funguje třetím rokem. Dlouho jsme zvažovali, jak domácí hospic, který provozují společně Charita Uherské Hradiště a Charita Uherský Brod, pojmenovat. Nakonec zvítězil hned z několika důvodů název Antonínek. Je to poutní místo, kam se ve zdejším kraji lidé utíkali prosit o pomoc už od pradávných časů. Je to poutní místo a hospicová péče je spojena s životní poutí každého člověka. Hospic lidem pomáhá při těžké životní cestě na sklonku života. U svatého Antonína se neprosí pouze o ztracené věci, ale také například o ztracené vztahy, nalezení smyslu života a víry,“ uvedl mimo jiné vedoucí Domácího hospice Antonínek Radek Nohál. Zároveň poděkoval za pomoc Misijnímu klubku, významné podpoře vedení obce, které poskytlo potřebné zázemí v areálu muzea, všem dobrovolníkům a také účastníkům, bez nichž by se charitativní akce nemohla uskutečnit.